Vážení kolegové a přátelé,

rádi bychom Vás pozvali na další přednášku jubilejní 10. série StředověCu JinaX s názvem
Paměť v kameni: druhý život artefaktů skrze opětovné použití. Přednášet bude Kristýna Mikešová.

Tento semestr budou přednášky probíhat jak on-line, tak fyzicky. Proto bychom Vás rádi pozvali do Knihovny Hanse Beltinga, kde se setkáme ve čtvrtek 21. října v 19:00. Odkaz na živé vysílání je zde.
Pro zájemce, kteří se nemohou zúčastnit fyzicky ani živého přenosu, bude přednáška následně dostupná na Youtube kanále Centra (zde).

Anotace:

Může mít umělecký předmět nebo architektura druhý život? Co se stane, když změníme kontext uměleckého díla tím, že ho přesuneme na nové místo? K opětovnému využívání předmětů a změně jejich funkce dochází po celou historii člověka. Mnohdy se jedná o přirozený proces recyklace a oběhu ve společnosti. Přesto lze v případě mnoha artefaktů z období středověku vysledovat, že byly konkrétní kusy starých děl použity znovu se zcela jasným záměrem změnit význam uměleckých děl právě skrze recyklaci. Úmyslně použitý fragment, tzv. spolium, se bude nacházet ve společnosti jiných předmětů a významů než doposud a bude si ho prohlížet jiný divák. Často v  novém kontextu odkazuje na dobu, ve které vznikl, nebo na panovníka, který ho nechal vytvořit. Přednáška „Paměť v kameni: druhý život artefaktů skrze opětovné použití“ poukazuje na praxi vědomé recyklace artefaktů jako na jeden ze specifických prvků středověké kontinuity, která byla v jistém momentu narušena. Kdy, jak a proč se to událo? Odpovědi nás zavedou do italské renesance, doby „znovuzrození“ antiky, která započala zcela nový způsob zacházení se starožitnostmi. Přednášející se proto ptá: Jakou roli hrálo opětovné používání uměleckých artefaktů v přechodu od středověké doby k moderní? Společně se podíváme na to, jak se mění život antických starožitností v době renesance – je skrze jejich napodobování antika skutečně znovuzrozena?